26.3.2011
Tak nám to letí, už je konec zimy a začalo jaro. Jakmile se zlepšilo počasí, už nemáme čas ani psát zprávičky do mého deníku. Pořád jsme někde venku.
Ranní hodinová procházka začíná velmi brzy, už kolem 5 h ráno budím svoji paničku. Nejdříve silně zívnu, pak se zavrtím, protáhnu, olíznu jí jedno oko, pak druhé oko, pak celý obličej aněkdy se dostanu až k uchu. Ale ona to moc ráda nemá. Pak vylezeme z pelechu, vlastně z postele, rychle se vypravíme a jdeme. Všude je ještě ticho, jen ptáci řvou na plné pecky. Dokonce si pletu hvizd paničky se zpěvem drozda. Je to dokonalý imitátor, ten drozd.
Za tento měsíc se udála spousta významných věcí a přihodila se mi spousta zážitků. Jen tak namátkou:
Už ráno neteskním tak nahlas, když jde paní do práce. Lehnu si do pelíšku a hodně dlouho si pospím, pak trochu zařádím, něco rozkoušu a udělám pěkný nepořádek. Pak čekám, až přijde a já budu moci jít ven. Někdy to neudržím, takže plínky jsou mou záchranou.
Teď se na mě asi zlobila, ale nic mi neříkala. Otevřela jsem si peřináč a vytáhla jsem tři polštářky, rozkousala rožky, vytáhla ven molitan a mikrovláknovou výplň a celá ložnice byla jako po velkém chumelení. To bylo krásné! Pak jsem jí vytáhla i rukavice na kolo a trochu je upravila. A taky se mi líbíla velká taška s podložkou na cvičení.
Na zahradě se mi líbí běhat přes suchou hlínu, ale ani mokrá není k zahození. Udělám si v ní důlek a je mi v něm moc dobře. A běhám po všem a přes všechno. Jen mě pořád někdo usměrňuje.
A mám taky spoustu kamarádů. Ráno se potkávám s Keisinkou, velkou labradorkou s rotvajlerem v jednom. Je klidná a docela mě toleruje a někdy proženu její faldíky.
A moc se mi líbí i na cvičáku. Máme z něho pár fotek, ale nešlo líp fotit, protože tam byla spousta psů. Mám tam hodně kamarádů a taky kamarádku Ajku z našeho domu. Ale ta je na mě zlá, žárlí na Lenku. Už jsem na cvičáku byla dvakrát. Podruhé bez Pavlínky a později a byli jsme jen 4 malí. Bylo to klidnější. Zařádila jsem si.
Ve středu jsem byla s paničkou ve škole na poradě. Pořádně jsem si školu označila, jak chodbu ("louže"), tak třídu ("hromada"). To proto, že jsem šla poprvé přes město a neměla jsem se kam vyprázdnit. Dnes jsem se s paničkou byla fotit na tablo její třídy. Budu tam taky. A možná se to i povedlo.
Tak to by bylo asi všechno. Je tady jaro, teplo, ale právě začalo pršet. Moc se mi nechce ven. Pěkně si teď pospím.
Tak zase někdy příště.