29.6.2111
Už se těším:-))) Zítra končí školní rok a budou prázdniny! Zdá se vám to divné, že se i já těším? Na prázdniny se těší snad každý a hlavně já, protože budu mít svoji paničku jen pro sebe.
Od minula se toho událo! Už je ze mě mladá slečna, protože mám první hárání skoro za sebou. Bylo to celé nějaké divné. Nejdříve jsem se začala zbavovat staré srsti, línala jsem a panička z toho byla celá nešťastná. Pak jsem začala blbnout i v noci, tak to ona říká. Chtěla jsem ven i ve dvě nebo o půl třetí v noci, nebo ještě kolem půlnoci. Nechápu, co je na tom divného. Vždyť psi mají v noci hlídat a střežit svoji paničku. A já to dělala velmi svědomitě a pořádně. A ona se mnou chodila, sice celá nabroušená, ale byla moc vstřícná. Taky jsem se sklidnila, přestala jsem dělat zbytečné loužičky doma a panička je nadšená.
Venku mám mnoho kamarádů, hlavně kluci se o mě zajímají a nejradějji mě očichávají. A hlavně Daneček od sousedů. Je ze mě celý pryč. No jo - jezevčík. A stejně tak Filip - taky jezevčík. Ale panička mě pečlivě hlídá, řídí se přesně radami pana doktora z veteriny - pana Hrůzy. Ale vůbec tak nevypadá, hrůzu nebudí, je docela fajn.
Na cvičák teď nemůžeme, proto chodíme spíš na zahradu nebo na delší vycházky. Nejlepší to bylo minulý týden v pátek, kdy měla oktáva A maturitní večírek. Vzala mě s sebou na Ohradu ke Katnarům do restaurace. Děcka grilovaly masíčko a to tak nádherně vonělo... Až se mi sbíhaly sliny. A Slávek, kterého pokousal dříve pes a měl z toho 7 stehů a od té doby se psůl moc bál, mě hladil a já ho olízala a on se přestal bát. Je bezvadný! A taky holky z oktávy A. Hlavně ten kuřecí steak byl od nich moc dobrý. Ale to bych neměla, já vím, jenže žerte pořád jen granule. Kdo by si nedal kuřecí steak s medem, no ne?
Taky v úterý bylo něco mimořádného. Ve čtyři odpoledne jsme s paničkou vyrazily na výlet. Myslela jsem, že jdeme na cvičák, šly jsme stejnou cestou, kterou už znám. Jen jsme moc nespěchaly, měla jsem tak dost času na očichávání a taky na běhání. Trochu jsem se zatoulala v lese a panička mě musela hodně volat. Příliš jsem větřila a cítila vysokou. Mám ještě strach být někde dlouho sama a vrátila jsem se. Cestou jsem smlsala pár jahod, nějakou borůvku, kterou jsem dostala z fialové ruky mé paničky.
Pak jsme skončily v pizerii v Semetíně, kde měli zakončení sportovního dne učitelé MGV. Největší můj zážietek? Kotě, které na mě prskalo a vytahovalo drápy, (nechápu proč, vždyť mám koťata docela ráda). Některé kolegyně byly moc uchechtané, hlučné a moc se smály nahlas, až mě to vadilo. Lépe bylo venku. Ale moc dlouho jsme se nezdržely a v devět už jsme byly doma, zase pěšky. Ale měla jsem se fajn. V pizerii jsem dostala vodu do hrozně obrovské psí misky přímo od paní servírky. To se tak často nestává. Asi má psy ráda. Miska byla větší než já, dobrý půl metr v průměru.
A pak jsem spala až do rána. Do půl šesté! Takže po dlouhé době žádné ranní vstávání a panička mě moc chválila.
A co jiného? Pavlínka s Bořkem si se mnou hrají, mají oba po zkouškách a Bořek má i titul bakalář - včera měl promoce a já mu moc blahopřeju. A jsou oba moc fajn a umí to semnou.
A já to umím s nimi, zamávám s nimi, jak potřebuju. Aspoň si to myslím (oni ne, prý docela poslouchám).
Co dalšího jsem se naučila? Už si před přechodem cesty sednu a čekám na volnou cestu a pokyn k přejítí. Lehnu si a když se k tomu přidá pamlsek, tak i zůstanu ležet. Je to ale moc obtížné a dlouho nevydržím. Pamlsky musí být fakticky moc dobré, nejlépe sušené kuřecí masíčko v sendviči. A na vodítku už ani moc netáhnu, jen když mi něco moc voní. Vodítko je už mnohem déle volné. Prý se lepším a poslouchám. Jsem přece moooooooooc chytrá pejska, jak říká kamarádka Renata.