A máme opět kus života za sebou. Je tu jaro v plné síle a já se nemůžu dočkat, až půjdu zase ven. Panička mi to dává najevo. Zlobí se. A má proč. Dělám pěkný čurbes. Nejraději si škubu noviny na malé kousky, z klacíků vyrábím mrňavé třísky (dobře zatrhávají ponožky a punčochy), hrabu pod balkonovými dveřmi, abych si udělala tunel ven, nebo si vyřizuji účty s rohlíkem či proutěným košíkem. Vlastně s tím, co z něho zbylo. Ven chodím nejraději v noci, tak kolem půl páté ráno. Je tam klid,...